Touto problematikou se profesně zabývám už dvacet let a celou tu dobu si uvědomuji, jak je pro ženu těžké jít životem s tímto handicapem. Je hrozně sama. Její kamarádky mají dítě… dvě… nebo tři. Nebo přinejhorším jsou právě těhotné (máme už pár let babyboom a kdo děti nemá, je „společensky vyřízený“). Na společných setkání se baví o ranních nevolnostech a rostoucím břiše: čím ho mazat jako prevenci proti stryjím? Jak rodit: do vody, ve stoje nebo snad probůh normálně? Jak naučit mimino chtít dudlíka, jak ho to pak dudlání odnaučit. Co dělat když pořád řve?

A Vy nemáte co dodat („co bych dala za stryje…“) Vás takové řeči trápí („kdyby mi tak něco doma řvalo…“)

Nechcete to poslouchat, tak se příště vymluvíte a nepřijdete.

A jste sama.

Tchyně se ptá, kdy už konečně přestanete být sobecká a pořídíte si dítě?!
S partnerem už to taky neklape jako dřív, ze sexu se stala řízená a plánovaná „oplodňovací šichta“, vyhýbá se Vám.

A jste zase sama…

Co dál? Jak to řešit? Jak to ustát se zdravým rozumem?
Průvodce jsem se rozhodla napsat proto, abych podala pomocnou ruku ženám, které jsou se svým problémem samy, neví jak dál žít, jak se zorientovat v radách lékařů i „on-line kámošek“ v diskusních fórech.

Existuje mnoho odborných knih o této problematice. Jsou určené spíše odborné veřejnosti a někdy je lépe méně informací než více. Vyšlo mnoho článků o neplodnosti a její léčbě v nejrůznějších více či méně „ženských“ časopisech: jsou jen „populární“ a dozvíte se v nich zhruba to, co na všech webových stánkách center asistované reprodukce: obecné informace, jak to funguje, doplněné o líbivé fotografie IVF center, lékařů a embryí.

Vyšlo pár dobrých knih (např. knížky Hanky Konečné všem doporučuji). Ale nikde jsem nenašla publikaci, která by Vám rady lékařů přeložila do jazyka stravitelného běžnému smrtelníkovi, pomohla zorientovat se v odborných termínech a řekla Vám, že když se cítíte mizerně, je to úplně normální a zcela pochopitelné!

O tom všem bych si s Vámi moc ráda povídala.

Takže se těším na příště!

Vaše A.