Mýtus třetí – genetická vazba mezi rodičem a dítětem je zárukou vzájemné podoby a mýtus čtvrtý – mateřská láska okamžitě „spadne z nebe“ každé ženě.

Neplodnost a asistovaná reprodukce jsou plné nejrůznějších mýtů, které se šíří a předávají mezi pacienty. Dnes se budeme věnovat dalším:

Mýtus třetí:  genetická vazba mezi rodičem a dítětem je zárukou vzájemné podoby.

Předpokládá se, že kombinace genů matky a otce zajistí podobu dítěte a rodičů. Opravdu způsobily tuto podobu geny nebo něco jiného?

 Je přirozené, že vidíme: dítě oči má po babičce, nos po mamince a divoké je po tatínkovi😊. Ale podoba není dána jen čistě geneticky, ale i epigeneticky (epigenetika je vědní podobor genetiky, který jednoduše řečeno přepokládá, že dědičnost není způsobena jen DNA, ale ovlivňuje ji i vývoj plodu v děloze a vliv prostředí).

Dítě je silně ovlivněno rodiči. Okouká a přebere jejich gesta i řeč.

A dále: velmi často vidíme to, co chceme vidět nebo to, co předpokládáme. Očekáváme podobnost rodičů a dětí, tak ji tam prostě najdeme.

Odpovídají tomu i mé zkušenosti z asistované reprodukce: mnoho našich pacientů mělo dítě pomocí darovaných vajíček nebo spermií. Řada z nich nám potom vyprávěla, že je překvapilo, jak jim je jejich dítě podobné. A že i jejich okolí tuto podobu vidí.

A někdy i naši psi jsou nám podobní, přestože tam žádná genetika nefiguruje😊.

Mýtus čtvrtý: očekává se, že hormonální změny v těhotenství v těle matky spustí proces, který nastartuje automatickou lásku mezi matkou a dítětem.

Málokterá žena to přizná sama sobě, natož svému okolí. Ale je prokázáno, že řadě žen láska k jejímu dítěti nespadla tak říkajíc z nebe hned po porodu. Někdy to nějakou dobu trvá. A naopak: mnoho žen se okamžitě zamilovalo do svého dítěte, které adoptovaly.

Nové vědecké studie prokazují, že mateřská láska je mýtus. Ano, dříve tak tomu v přírodě bylo. I zvířata se tak chovají. Ale v moderních vyspělých společnostech se jedná spíše o kulturní a sociální jev. Nejsme vedeni jen biologicky a geneticky, ale psychosociálně. To znamená, že se zdá, že nefungujeme jako dřív, pudy nás už tolik neovládají. Spíš přebíráme zvyky od společnosti, kde žijeme. A je to tak do určité míry i s mateřským citem.

Dokazují to i rodiny, kterých dnes nevidíme málo, kdy otec pečuje o dítě mnohem láskyplněji než matka. Což je úkaz, který byl v době mého mládí zcela ojedinělý.

Tedy závěrem: nechci tuto léčbu nijak propagovat, ale nebojte se darovaných vajíček a spermií, pokud je to nutné k Vaší léčbě. Dětí Vám i tak budou podobné😊. O dárcích a dárkyních si můžete přečíst v kapitole 17 v mém eBooku.

 A dámy: nemusíte se hroutit, pokud se ihned po porodu nebudete otřásat záchvatem mateřské lásky. A připadat si špatně, protože všechny kamarádky říkaly (nebo jste četla ve FB skupině) jak NÁDHERNÝ je okamžik porodu. Nejste ŠPATNÁ matka. Ono to přijde😊.

Tak good luck,

Vaše A

P.S.

Přečtěte si o dalších mýtech o neplodnosti a asistované reprodukci:

Mýtus první – napoprvé to nevyjde.

Mýtus druhý – stres je příčinou neplodnosti

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů